Pro správné fungování přírodních čistících procesů je základem dostatečně široké příbřežní pásmo naplněné kačírkem a osázené rostlinami. Mělo by mít alespoň 1,5–2 metry na všechny strany. Na kamíncích i kořenech totiž žijí mikroorganismy, které odstraňují z vody živiny, aby se v ní nepřemnožovaly řasy. Důležitá je také hloubka koupací zóny – ideální je okolo 2,2 metru, aby v teplých dnech nedocházelo k přílišnému ohřívání vody, což podporuje růst řas. Zároveň člověk nedosáhne na dno, tudíž chůzí nevíří nečistoty. Mohou se vespod lépe usadit a snadno je pak vysajete jezírkovým vysavačem. Plavací část má tvar obdélníku a je ohraničena dřevěnými trámy, které „drží“ kačírek. Její rozloha závisí na možnostech zahrady i preferencích majitele, ideální je alespoň 4×10 metrů, aby se v ní dalo dobře plavat. Litorální zóna mívá základní hloubku přibližně 0–25 centimetrů a postupně se svažuje. 

Základem je dobrý projekt

Jak bude budoucí jezírko vypadat, závisí na pozemku, jeho terénním reliéfu, umístění vzhledem ke světovým stranám i celkovém uspořádání zahrady. Jezírko by mělo přirozeně zapadnout do prostoru a budit dojem, že tu vodní plocha byla odjakživa. Prvním krokem k realizaci by mělo být vypracování projektu. „Vždy se začíná takzvaným situačním výkresem, kdy vidíme v půdorysu umístění a navrhovanou velikost jezera vzhledem k okolním objektům (rodinný dům, zahradní domek apod.). Tento návrh necháváme schválit klientem, zda mu vyhovuje tvarově, umístěním, velikostí... Poté, co jej odsouhlasí, případně vznese připomínky, dopracuje se projekt do finální podoby,“ uvádí Jiří Peterka, projektant přírodních koupacích jezírek. 

Na co myslet, než se pustíte do stavby?

Součástí projektu je i návrh přidaných přírodních čistících technologií, jako je skimmer (hladinový sběrač nečistot) nebo kořenová čistírna, pokud si je majitel přeje. Není problém umístit jezírko ve svahu, je však důležité kolem něj po směru spádu terénu vytvořit odtokové žlaby, které při prudkých deštích zamezí splavení nečistot z okolí. Při budování jezírka lze také zužitkovat vykopanou zeminu, například vytvořením valu, který může opticky rozčlenit zahradu. Pokud je jezírko umístěno v blízkosti domu, je vhodné jej dotovat dešťovou vodou ze střechy. Ta by měla procházet mechanickou filtrací. V sedimentační jímce je na přívodním potrubí umístěn koš k zachytávání střešních splavenin. Všechny tyto aspekty je důležité důkladně promyslet ještě před stavbou jezírka. 

Výkop musí být přesný na centimetry

Alfou a omegou dobré stavby je precizní vyhloubení výkopu. „Okraje plavací plochy musí být na centimetry přesně, aby trámy, které zde budou položeny, byly vodorovné. Náklon na jednu stranu nebo hrboly mohou způsobit potíže i při usazování fólie,“ uvádí Michal Šperling ze sdružení Kořenovky.cz, který se výstavbou jezírek zabývá již více než 15 let. Zároveň upozorňuje na nešvar, s nímž se někdy při realizaci jezer setkává: „Někteří budoucí majitelé jezírka se mylně domnívají, že když vykopou jámu předem, usnadní realizační firmě práci a ušetří peníze. Opak je obvykle pravdou. Špatný výkop, který má nežádoucí tvar, nebo je na pozemku již delší dobu a je z půli sesypaný, se stává komplikací. V některých případech je dokonce nutné vyhloubenou díru zasypat, zhutnit a znovu vykopat. Což znamená i vyšší náklady.“ Výkopové práce je také důležité dobře naplánovat vzhledem k počasí. Prudký déšť nejen komplikuje práci s terénem, ale promoklá zemina má tendenci se sesouvat. Proto je vhodné ihned po vykopání co nejrychleji usadit fólii a začít s napouštěním.

Na fólii se nevyplatí šetřit

Aby nedošlo k poškození hydroizolační fólie, nesmí být ve výkopu kameny, skála, kořeny či jiné ostré nerovnosti, které by ji mohly protrhnout. Vyhloubenou jámu je zapotřebí také vystlat nejprve geotextilií, jež fólii chrání. „Na trhu se můžete setkat s levnějšími jezírkovými fóliemi z PVC, které se na stavbě svařují. Ty ale nepoužíváme, protože jsou nešetrné k životnímu prostředí. Dobrou zkušenost máme s fólií z polyethylenu (PE), která zaručuje vodotěsnost, bezpečnost a velmi dlouhou trvanlivost. Necháváme je svařit už v továrně na míru přesně podle velikosti jezírka a do výkopu ji pak skládáme,“ uvádí Michal Šperling a dodává, že pokud má jezírko složitější tvar, je možné zvolit fólii ze syntetického kaučuku EPDM, která se lepí na místě. Po položení fólie se ihned hluboká část plní vodou, aby se fólie tlakem vody přitiskla ke stěnám. Napouštět je možné jak ze studny, tak i z vodovodního řadu, anebo si můžete nechat dovézt vodu cisternou.

Trámy oddělují hlubokou zónu od mělké

Po napuštění hluboké části se na její okraje usazují buď žulové či betonové krajníky, anebo dřevěné trámy, aby se koupací část oddělila od litorální zóny. Opět je pod ně vhodné položit geotextilii chránící hydroizolační fólii. Pro výrobu trámů se používá smrk, modřín, dub či jedle. Dřevo není třeba nijak ošetřovat, pod vodou nehnije. V případě, že je koupací zóna dlouhá a nelze použít celý díl z jednoho kusu dřeva, spojují se trámy tesařskými zámky. Trámy je nutné zatížit těžkými balvany, aby se po dopuštění vody nevznesly. Možné je také obložit dřevem stěny i dno, udělat přípravu na molo nebo umístit dřevěné schody či žebřík pro snadnější přístup do jezírka. 

Pokud chcete mít čistší vodu, lze následně přidat do jezírka oběhový systém pro zachytávání mechanických nečistot, případně vybudovat samostatný přírodní biologický filtr – například systém čištění vody Nature Aqua Clear s vertikální kořenovou čistírnou.

Zbývá už jen dokončit příbřežní pásmo…

Nyní už jen stačí příbřežní zónu vysypat kačírkem a zasadit do ní rostliny. „V jezírku používáme 20–60 centimetrů kačírku – nejvíce u okrajů. Tím se zajistí, že i když dlouho neprší, rostliny mají pořád kořeny ve vodě. Na klasické jezírko 10 × 15 metrů je celkem potřeba okolo 35 tun kačírku. Používáme frakci 8/16 i 16/22, ale osobně si myslím, že s 8/16 se lépe pracuje i se do ní snáze sázejí rostliny. Navíc poskytuje větší povrch pro osídlení bakteriemi, které čistí vodu,“ radí Jan Hampl, který staví klientům přírodní koupací jezírka na klíč a koordinuje veškeré práce, které s jejich realizací souvisejí. Nakonec přichází na řadu rostliny, jež se obvykle sází do skupinek podle druhu. Příbřežní zónu mohou zdobit trávy ostřice, sítiny, kyprej vrbice, kosatec žlutý a další mokřadní vegetace. Kořeny rostlin zahrňte kačírkem, čímž je upevníte a zabráníte vyplavování zeminy a kalení vody. Po osázení příbřežní zóny ji co nejdříve naplňte vodou. Kdyby vznikla prodleva, museli byste čerstvě zasazenou vegetaci zalévat, aby neuschla.

Za dva týdny hotovo

„Pokud jde vše hladce, přeje počasí, neobjeví se podzemní voda nebo nenarazíme při výkopu na skálu či jiné komplikace, jsme schopni celou realizaci jezírka se standardním rozměrem, kde je hluboká zóna cca 10×4 metry, udělat během 10–15 pracovních dní, včetně výstavby mola,“ uvádí Jan Hampl. Vše si můžete nechat vybudovat specializovanou firmou, anebo můžete i sami přiložit ruku k dílu a tím ušetřit část nákladů. Majitel si může sám zajistit bagristu, odvoz zeminy, dodání kamene, dřeva, zajistit výrobu trámů a tesařské práce… Chcete-li se ovšem vyvarovat možných chyb, vyplatí se najmout si jako odborný dozor zkušeného stavitele, zejména pro dohled nad výkopovými pracemi a položení hydroizolace. Dále je možné se obrátit na specializovanou firmu, aby dodala hydroizolační fólii na míru či jiné speciální komponenty, které nelze zakoupit v klasickém hobby marketu.

FOTO Z PRŮBĚHU STAVBY