Užívané rostliny

Význam mokřadních rostlin v procesu čištění

Kořenové čistírny  s vertikálními filtry umí čitit vodu i bez rostlin, většinu čistícího efektu zajišťují bakterie na povrchu náplně kořenového filtru. V kořenových čističkách odpadních vod přesto plní vegetace řadu důležitých doplňkových funkcí, které lze shrnout do těchto bodů:

• Rostliny odebírají část „živin“ obsažených v odpadní vodě, zejména dusík a fosfor
• Kořenový systém rostlin vytváří příznivé podmínky pro rozvoj mikroorganismů významně se uplatňujících v čistícím procesu
• V zimním období vytvářejí rostliny tepelnou izolaci kořenového pole a výrazně snižují hloubku promrzání
• Díky evapotranspiraci vytváří ve svém okolí příznivé mikroklima
• Většina z využívaných rostlin plní svým květenstvím estetickou funkci
• Některé z rostlin patří mezi léčivky

Rostliny pro kořenové čističky, přirozená zahradní jezírka a mokřady

Mokřadní rostliny mají schopnost značné adaptace na stálé, případně periodické zaplavení, nedostatek kyslíku, vysoký obsah solí a náhlou změnu pH prostředí. Všem rostlinám vhodných k osázení kořenové čističky vyhovuje právě voda z domácností bohatá na „živiny“ (odpadní látky).

Orobinec

expand_more

Díky typickému tvaru květenství su mu lidově říkalo – palička, pálka, doutník, cigáro nebo také bednářská stýle. Orobince zahrnují asi 10 druhů, ten nejčastější u nás a v kořenových čističkách je orobinec širokolistý (Typha latifolia).
Je to vytrvalá 1 až 1,5 m vysoká bylina s 2 cm širokými listy se silnou lodyhou. Květy, které se objevují v červenci až srpnu, jsou sestaveny z dlouhých chlupů uspořádaných v hustých, válcovitých palicích. V minulosti se užívaly zejména oddenky orobince, které obsahují velké množství škrobu. Také působí močopudně, užívaly se jako krev čistící prostředek, proti úplavici a proti vředům v ústech. Květy jsou údajně velmi dobré i syrové. Chmýru ze zralých palic využívali v minulosti chudší lidé místo peří do peřin, z listů se zas dříve pletly rohože, košíky, klobouky, kabelky a podobně;  rozdrcené listy s olejem léčily vředy i otevřené rány.

Chrastice rákosovitá

expand_more

Chrastice je druh mimořádně náročný na vodu a živiny, často se vyskytuje v souvislých porostech na zamokřených loukách, v inundačních oblastech podél vodních toků apod. Dorůstá 2,5 až 3 m výšky. Kvete v červnu a červenci. V některých státech je předmětem šlechtění a využívá se jako významný vysoce produkční pícní druh. U nás se Chrastice rákosovitá stala známou až v poslední době právě díky používání v kořenových čističkách. Má ráda fosfor v půdě a je využitelná také jako biopalivo.

Článek o možnostech využití Chrastice

Zblochan vodní

expand_more

Zblochan vodní je 80–200 cm vysoká, dlouze plazivá tráva; používá se ke zpevnění břehů vodních nádrží a toků. Při rašení jsou listy výrazně načervenalé, později podélně zeleně a žlutobíle panašované, do délky pomalu narůstají. Kvete koncem července a v srpnu, na zimu zatahuje a znovu raší v polovině dubna. Vyžaduje trvale vlhká stanoviště s těžší živnou půdou na plném slunci. Pokud je stanoviště dost vlhké, jsou listy pěkné až do října.

Skřípinec jezerní

expand_more

Roste na vlhkých místech téměř po celém světě jako vytrvalá rostlina s výraznou, až 3 metry vysokou a silnou lodyhou. Kvete od června do září.Skřípinec jezerní patří mezi naše vzácnější druhy. Na podzim se celá rostlina zbarví žlutě, rychle se rozrůstá a je vhodná pro zadní partie kořenových čističek nebo jezírek.

Zevar vzpřímený

expand_more

Zevar je vytrvalá, 30–60 cm vysoká, svěže zelená rostlina. Často vytváří monodominatní porosty charakteru rákosin na březích stojatých nebo pomalu tekoucích vod. Stejně jako ostatní uváděné rostliny má rád stanoviště s vysokým obsahem minerálních látek. Kvete od června do srpna v podobě kulatých květů, které se podobají svinutým ježkům. Zevar se proto používá i k dekorativním účelům.

Sítina rozkladitá

expand_more

Sítiny jsou časté rostliny podmáčených luk a mělkých mokřadů. Dorůstají až 120 cm a vytváří husté trsy jasné zelené barvy. Květenství je rozkladité, jednotlivé kvítky jsou sestaveny do nevelkého kuželu s drobnými květy. Kvetou od června do srpna. Raději mají kyselejší půdu s dostatkem živin. Patří mezi nenáročné odolné rostliny, které se umí vyrovnat i s dočasným kolísáním hladiny vody. Jsou mrazuvzdorné.

Kosatec žlutý

expand_more

Kosatec má rád bahnité a spíše kyselejší půdy bohaté na živiny, zejména na dusíkaté látky. Oddenek kosatce žlutého obsahuje slabě jedovaté třísloviny, glykosidy a silice. Právě díky obsahu tříslovin se v minulosti používal k vydělávání kůží a také v léčitelství jako prostředek na zastavení krvácení. Kvete od května do června.

Blatouch bahenní

expand_more

Tato žlutě kvetoucí bažinná rostlina je jedním z mála poslů jara na břehu vodních nádrží a potoků. Je odolná a snese i nedostatek vzduchu v důsledku záplav. V lidovém léčitelství se používala jako projímadlo, močopudný prostředek a proti revmatismu.
Požití se ale vyvarujte! Dříve se poupata naložená v octě konzumovala a listy se přidávaly do salátů, než z mírných otrav mnoho lidí zjistilo, že rostlina je jedovatá.

Kyprej vrbice

expand_more

Kyprej je nejen vhodný jako doplňková rostlina do kořenových čističek, ale patří také mezi léčivky. Sbírá se kořen nebo kvetoucí nať, a to na jaře či na podzim. Kořen se následně používá při průjmech, zánětu žaludku a střev nebo při menstruaci; má rovněž močopudné účinky. Nať se užívá při epilepsii a šumění v uších. Kašovité obklady z čerstvé natě jsou nejlepší na nehojící se rány, tinktura mívá pozitivní vliv při migrénách.
O tom, že Kypreje bylo v léčitelství užíváno už v pradávných dobách, svědčí i latinské rodové jméno, které je odvozeno z řeckého lythron, což znamená krev vytékající z rány (byliny se v minulosti užívalo zejména na zastavení krvácení). Mladé výhonky Kypreje se ve Francii přidávaly do různých salátových směsí.
Kvete od července do září fialovočervenými květy uspořádanými v dlouhých klasech a je velkým lákadlem pro motýly. Dosahuje výšky 100–150 cm, ale v dobrých podmínkách doroste až do dvou metrů. Preferuje půdy střídavě vlhké až bahnité, kyselé s dostatkem dusíku, a slunná stanoviště.

Tužebník jilmový

expand_more

Tužebník jilmový je právem nazýván přírodním aspirinem – hojí žaludek, rány i ledviny, výborně účinkuje na plísně a ekzémy. Je půvabnou květinou s něžným bílým květenstvím a výraznou vůní; často ho používaly naše prabáby jako rostlinu provoňující příbytky. Svou láskou k vůni této byliny proslula například i královna Alžběta I.
Krásně vypadá také v čerstvých i suchých vazbách. Čaje a masti s obsahem tužebníku jsou k dostání v lékárnách, nebo si je můžete  vyrobit sami.
Tužebník jilmový patřil vždy mezi méně známé léčivky. Teprve poté, co ho doktor Priessnitz začal preventivně podávat proti vzteklině, byl podroben pečlivému chemicko-farmakologickému zkoumání a bylo zjištěno, že kořen Tužebníku má do určité míry schopnost ničit původce vzteklinové nákazy. Později se zjistilo, že celá rostlina má antibakteriální účinky, a že výluhy a tinktury z ní připravené ničí například bakterie Staphylococcus aureus a Escherichia coli – původce řady vážných onemocnění. V květech, méně v nati, jsou flavonoidy a silice obsahující salicylaldehyd a methylsalicylát s podobnými účinky jako má kyselina acetylsalycylová, základ léků aspirin a acylpyrin.

Vrbina obecná

expand_more

Vrbina obecná roste ve vlhkých studených nížinách. Je to trvalka, která vyrůstá do výšky zhruba 1,5 m. Vrbina obecná dokáže zastavit krvácení, především z nosu a z úst, a užívá se také jako lék proti průjmu. Masti z této rostliny pomáhaly mimo jiné při léčení ran a zánětů boláků a vředů.

Prustka obecná

expand_more

Prustka obecná je vytrvalá bažinatá a vodní rostlina s plazivým oddenkem, vytvářejícící souvislé porosty. Daří se jí ve stojatých vodách a na březích tekoucích vod. Je to poměrně vzácná a tedy chráněná rostlina.

Ostřice pašáchor

expand_more

Ostřice pašáchor nebo také Ostřice nedošáchor je vytrvalá, světle zelená rostlina dorůstající do výšky 60 cm.

Žabník jitrocelový

expand_more

Žabník jitrocelový je vodní a bažinná trvalka, vysoká až 80 cm. Listy jsou řapíkaté s vejčitou čepelí, rostou nad hladinou vody. Květenství je lata s oboupohlavními květy, které jsou složené ze tří zelených kališních lístků a tří větších obvejčitých růžových nebo bílých kališních lístků. Rostlina kvete od června do září a lidově se jí říká vodní jitrocel. Je jedovatá, dříve používaná v lidovém léčitelství.

Šmel okoličnatý

expand_more

Statná vytrvalá bylina se silným oddenkem a s dlouhými čárkovitými listy. Dost rozšířený v tůních, u rybníků a na březích tekoucích vod v teplejších oblastech. Kvete od června do září. Jeho škrobnaté hlízy jsou jedlé.

Rákos obecný

expand_more

Rákos, který patří mezi naše největší trávy, najdeme téměř v každé kořenové čističce. V půdě vytváří spleť plazivých asi 4 m dlouhých oddenků a listové čepele jsou až půl metru dlouhé. Stébla (v minulosti se používala i na zakrývání střech) jsou zakončena bohatou hustou latou, dlouhou až 40 cm, která se za květu rozkládá. Kvete od srpna do září.

Jak s rostlinami dále nakládat?

Některé z mokřadních rostlin lze využít jako léčivky (např. Kyprej nebo Tužebník). V předjaří (koncem února), doporučujeme rostliny posekat. Pouze Zblochan vodní a Chrastici rákosovitou je možné kosit a sklízet i během vegetačního období a sklizenou biomasu posléze použít ke kompostování.